Jak jsem se k šeltičce dostala

S Modroočkou (DI-CINDARELLA Malý pasáček) tvoříme partu už rok a půl. Za tu dobu jsme poznaly, co oběma vadí, co máme rády a sehrály se. Ale nejdřív pěkně po pořadě.:) 

Psi mě provází prakticky odmala, nepamatuji si období, kdybychom psa neměli. Bylo to díky mé mamče a tetě, které se psům věnovaly také od mládí. Po pár psech, které si moc nepamatuju, přejdu hned k tomu, co mě nejvíce ovlivnilo. Když mi bylo 7 let, přivezli jsme si domů (od tety, které se narodil vrh malých šeltiček) malou chlupatou kuličku s vítězným jménem Artuš.

Artušek byl nestandardní, což nám, ani jemu vůbec nevadilo, protože dovádět uměl za tři :) a jelikož byl většinu času na zahradě, rostl jako kůl v plotě. ;) Postupem času, co Artí dospěl a my (já a moje sestra) začali chápat, jak by se asi pes měl chovat, jsme začaly Artuška cepovat. To se mu samozřejmě nelíbilo, ale nakonec uznal, že povel splní na poprvé, než abych ho neustále "přezkušovala" a zapisovala mu pětky do jeho "žákovské psí knížky".:D Aby Artí nebyl sám a my se se sestrou Luckou nehádaly, kdo bude cvičit Artuška,

pořídili jsme si k němu v roce 2001 Dornyho (Adorn dream Alkami) - tehdy šestiletou krátkosrstou kolii. Více se o něm dozvíte na Lucky stránkách (www.avantgardalerbynn.webnode.cz). Artí a Dorny byla sehraná dvojka, jak už to v přátelství mezi kolií a šeltií bývá. S oběma jsme prožili moc krásné chvíle, podnikali procházky, začali jezdit na výstavy, kde byl Dorny na rozdíl od Áti úspěšný. Přes známky VD a D jsem si začala uvědomovat, že bych si chtěla časem pořídit šeltičku, jejíž výstavní dráha by byla úspěšnější. Což se nám zatím povedlo jen trošku, ale zase předbíhám.:) Moje sny se však odlišovaly od snů našich rodičů.:D

Když Dorny ve svých 14ti letech odešel za duhový most, zůstal Artušek opět sám... Místo inteligentní a učenlivé šeltičky si však rodiče pořídili vysoce temperamentního a svéhlavého německého pinče Bena (Benedikt od Čtyř bříz). Artí se sám přesvědčil, že pro něho tohle "dělo" není pravý společník, proto se distancoval od jakékoliv psí spolupráce s ním. I když občas udělal ústupky pro dobro věci.:) Po dvou letech, kdy se Ben trochu uklidnil, jsme se sestři přemýšleli, že si konečně splníme náš dlouholetý sen.. Já si pořídím šeltičku a ona kraťandu. Proto, že jsem v té době bydlela a stále bydlím převážně v Plzni kvůli škole, kde je řada možností, co s pejskem podnikat za sporty, začal se můj sen pomalu rýsovat. V té době se plánoval v chovatelské stanici Malý pasáček druhý vrh po Kamče, jejíž maminka byla sestrou našeho Artuška. S Ivou se známe prakticky od mého dětství, uvažovala jsem tedy, že si vezmu štěňátko od ní. Moc jsem si přála blue-merle fenku, ale jelikož jsem měla hodně učení do školy a nevěděla jsem, jak to budu zvládat, odložila jsem plány na štěně o rok.

Nebudu to protahovat.:) Nakonec jsem si od Ivy štěně vzala ještě téhož roku, protože by další rok Kamču už nekryla a hlavně se narodila jen jedna blue-merle fenka... Takže bylo rozhodnuto.:) Ty dva měsíce, kdy jsem čekala na to, až si jí konečně přivezu domů, se táhly jako ten nejhustší med.:D Nastalo září (v té době už měla sestra měsíc doma malýho krátkosrstýho cipíse Vločku, ona a Dici tvoří správnou dvojku jako byl Artí s Dornym) a já jsem si konečně malou modrou chlupatou kuličku se jménem Di-Cindarella přivezla domů.:)

Artušek by si s ní perfektně rozumněl, kdyby nebylo dominantního Bena, kvůli kterému se s Modroočkou příliš nebavil..:( Tak se výchovy ujal Ben, naštěstí nic z jeho povahy Dici nezůstalo..:D Časem si uvědomila, co je Ben zač a při hře ho v běhu začala nemilosrdně kousat do ocasu a ještě hůře do kuliček...:D Půl roku jsem nechala Dici u rodičů a jezdila domů na víkendy (což byla velká chyba, kterou si vyčítám do dnes, ale bohužel jsem kvůli spolubydlící, která byla proti psovi a nesnesla by, že dělá pes všude loužičky, ač byla Dici v tomhle hodně šikovná a vždycky si došla na místo k tomu určené :), neměla moc na výběr, pokud jsem chtěla, abych tam psa mohla vůbec někdy mít... Teď jí mají na bytě všichni rádi i její dřívější odpůrkyně.:D Její modrý oči, prostě učarují každýho. Jediným problémem, s jakým se potýkáme, je štěkot... Prostě správná uštěkaná šeltie.:) Bohužel si Modroočka moc neužila Artuška... Za půl roku jejího života odešel ve svých krásných (i přes jeho vrozenou srdeční vadu) 14ti letech za Dornym, kde podnikají všechno spolu jako kdysi....... Jsem nesmírně ráda, že jsem se nakonec rozhodla k tomu, si Modroočku vzít, protože v ní kolujou geny Artuška, kterýho mi svým chováním a pohledy často připomíná... Díky Artuškovi a vůbec tetě, jsem naprosto podlehla šeltičkám. Děkuju!

Více se o Dici dozvíte na jejím profilu a vlastně na celých stránkách. Najdete tu také informace o Artuškovi, kterému je věnována jedna záložka.. Příjemné brouzdání.:)